Janáčkův máj

Moravskoslezský


KDE DOMOV TVŮJ

– MOST, o.p.s.

      Veřejné mínění čerstvě rozvířilo téma možných úprav naší hymny. Strhla se lavina někdy dost tvrdé kritiky, byť se v podstatě jednalo pouze o iniciativu ze strany Českého olympijského výboru, tj. orgánu, na němž změna vůbec nezávisí.

     Navrhovaná modifikace se mi (jako mnoha dalším lidem) nelíbí. Díky rozjitřeným debatám jsem si však vzpomněl na jeden z osobně nejsilnějších okamžiků, kdy jsem naši hymnu nevnímal pouze jako atribut české státnosti.

   Jako dobrovolník neziskovky MOST ProTibet jsem byl v roce 2011 v Indii vypomáhat s programy pomoci tibetským uprchlíkům. Jedním z projektů byl nákup koz a jejich rozdělení mezi tibetské nomády, kteří o část svých stád přišli – například vlivem dlouhé a kruté zimy.

Důvodů této podpory je několik:

-            pomoc v nouzi – když dlouhodobě poklesne u rodiny počet zvířat pod „životní minimum čtyřiceti koz“, stádo ji neuživí. Tibeťané pak odejdou z hor do vesnic a měst, kde vykonávají (vzhledem ke své celoživotní kvalifikaci) nejpodřadnější práce – pokud je vůbec najdou

-            udržení stavu dětí – s odchodem rodiny dochází k odlivu dětí, které jinak velkou část roku stráví v tibetské exilové škole v nedaleké vesnici Sumdo. Zmenšuje se tím počet žáků v zařízeních, které čeští dárci podporují.

-            udržení tradičního způsobu života – potomci uprchlíků z Tibetu (především z 60-tých let) žijí jako jejich předkové po staletí ověřeným způsobem života s moderními prvky. Děti chodí do školy. U nomádského stanu stojí motorka, občas se objeví džíp. Vedle zavěšeného vaku z jačího žaludku plného sýra leží solární panel. Pokud nepřijdou vlci nebo krutá zima, umí tito lidé přežívat na náhorních pustých pláních i na prahu třetího tisíciletí.

     Odpoledne byly kozy rozdány, zajištěna fotodokumentace, potvrzení. Sbalili jsme se, odjeli do Sumda, kde nás čekalo přespání v místní škole. Navečer jsem se šel projít vesnicí. V padající tmě se krčily malé hliněné domky s kamennými ohradami. Ticho občas přerušilo vzdálené zahýkání osla, zabečení kůzlátek uschovaných na noc do zemních jam. Z dálky mě začal vábit nápěv. Šel jsem po sluchu.

     Na schodech před obrovským modlitebním mlýnkem seděly děvčata z naší výpravy. Byly obklopené houfem dětí. Píšťala udávala rytmus. Melodie byla trochu tesklivá, připomínala ukolébavku. Nadšené Češky s místní drobotinou nacvičovaly společný zpěv. Jednoduchou angličtinou zjistily i obsah písničky: „Sněžná hora pod modrým nebem, to je můj domov… zelené pastviny plné ovcí a jaků, to je moje rodná země... jezera barvy tyrkysu, to je milovaný Tibet“. Další generace Tibeťanů vzpomínala písní na rodnou zemi, do které se nemůže vrátit.

     Přeběhl mi mráz po zádech. Najednou jsem slyšel hučet vodu po lučinách, bory šumět po skalinách a viděl sady plné krásných květů. Slova obou tak podobných písní se mi proplétala v hlavě, byl jsem dojatý. Je dobré mít svůj domov, místo, kam se lze kdykoliv vracet.

 

     A tak jsem se domů vrátil. Vyhledal jsem si informace o tibetské hymně, kterou jsem slyšel v originále každé ráno zpívat v tibetských exilových školách. Byla dle dostupných pramenů „spíchnuta“ na poslední chvíli na konci čtyřicátých let. Číňané začali plíživě přebírat kontrolu nad Tibetem. Země sněhu se snažila přizpůsobit „světovým trendům“, aby ji svět uznal, podpořil. Navazovala diplomatické styky, sbírala po staletích odloučení zkušenosti, zkoušela vyzbrojit malou armádu.

Hymny obvykle zrcadlí základní příběh země. A tak i ta tibetská - po tisíciletém pacifismu buddhismem - hovoří o Buddhovi, víře, naději, že světlo přemůže temnotu.

 

Zdroj světského i duchovního bohatství štěstí a nekonečného prospěchu,

klenot Buddhovy nauky plnící všechna přání, který vyzařuje zářivé světlo,

všeochraňující patron nauky a všech živých bytostí,

jehož činy se rozlévají do dáli jako oceán,

svou věčnou přirozeností Vadžry

šíří svůj soucit a láskyplnou péči mezi všechny žijící tvory.

Nechť jeho božská vláda přetrvá

stonásobně prospěšná.

Nechť jeho moc vzroste

a je čtyřnásobně příznivá. 

Nechť se Buddhovo učení šíří deseti směry,

aby každý kdekoli na světě

mohl se těšit z nádherného štěstí a míru.

Nechť duchovní slunce tibetské víry a lidu,

záříc nespočetné paprsky příznivého světla,

vítězoslavně přemůže temnotu. 

      Petr Ďásek, MOST ProTibet o.p.s. www.protibet.cz


Komentáře

K tomuto příspěvku nejsou zatím žádné komentáře.


Pro vložení komentáře musíte provést první přihlášení.

Kalendář příspěvků

1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30

Reklama

Solokapr vám pomáhá komunikovat

Agentura Solokapr poskytuje pomoc jako profesionální redakce a specialista na obory marketingových komunikací, zejména na osobní prezentaci nebo prezentaci služeb a výrobků.
www.solokapr.cz

Občanské sdružení Šumbarák

Sjednocuje organizace, podnikatele a obyčejné lidi v Havířově-Šumbarku, kteří chtějí aby bylo jejich sídliště dobré místo k životu.
www.sumbarak.cz