Janáčkův máj

Moravskoslezský


Bára Válková: ženská, která doběhla Tomáše Petrečka

– šéfredaktorka, Solokapr a Regionbook
Naposledy upraveno: 26.08.2012 12:13

Sedmadvacetiletá drobounká Barča Válková miluje cestování, francouzštinu a ráda peče buchty. Určitě by jí slušela sukně a nějaká pěkná kytka za uchem. Jenže ona se nejlíp cítí v cyklistickém nebo běžeckém dresu. Díky tvrdým tréninkům a mimořádně pevné vůli dává na frak chlapům v nejtěžších závodech vůbec – v adventure race. Hodiny jízdy na kole střídavě prokládané desítkami běžeckých kilometrů, bruslením a pádlováním v kajaku jí nedělají problémy. I proto je parťačkou jednoho z nejlepších outdoorových sportovců, Tomáše Petrečka. Nedávno společně a proběhli cílovou páskou na Mistrovství ČR v Kadani a před dvěma týdny zvítězili v kategorii dvojic na závodě Hostýnský osma. Jaké to je polykat společně na soutěžích tolik kilometrů a nemít ponorkovou nemoc? O tom vypráví Tomáš i Bára.

Přátelství na život a na smrt. I takhle by se dalo nazvat to, co vás spojuje?

Tom: Vzhledem k tomu, že jsme prožili skutečně hodně bolesti a poprali se s tolika výzvami a podali nejeden hraniční výkon, asi ano.

Barča: Tom umí podržet člověka nad vodou. A to doslova, takže bych to tak klidně řekla.

Vypověděly vám někdy při delším závodu nervy? Přece jen toho moc nenaspíte.

Tom: Barča zvládá náročné závody psychicky moc dobře. Krizi jsem s ní zažil snad jen jednou. Bylo to v Portugalsku. Jeli jsme na kajaku už čtvrtý den, ve tmě, moře se pořádně houpalo, vítr hučel a ona začala křičet na Marka Navrátila: Máro, Máro…..a já se ptal: Baruš, co je? Ona mi odsekla: Volala jsem Máru! Prostě si vsugerovala, že jsem jí něco udělal. Tak dlouhé závody bez odpočinku jsou na bednu. Pro každého.

Barča: Tom vůbec není labilní. I při závodech si udržuje všechny své obvykle vlastnosti a je naprosto vyrovnaný. Jediný rozdíl nastává po několika probdělých nocích, kdy přicházejí halucinace a při jeho odpovědích a reakcích se opravdu pobavím, protože bývá popletený. Ovšem to každý z nás. (smích)

V závodech adventure race tvoří družstvo obvykle tři chlapi a jedna žena. Jak se snášíte?

Barča: S kluky se snáším skvěle, jinak bych s nimi nemohla trávit tolik casu. Které holce by se nelíbilo být jediná opečovávaná ženská v chlapské společnosti?

 Tom: Co se výkonu týče, Barča je plnohodnotný člen našeho týmu. Nemusíme řešit nějaké rozdíly. A do party těžko hledat někoho lepšího.

Každý bydlíte jinde. (Bára pracuje v Praze, Tomáš žije v Opavě). Trénujete někdy spolu?

Barča: Výjimečně. Závody jsou zároveň tréninky. Jinak jedeme každý podle sebe.

A jak vypadají vaše tréninky?

Barča: Hodně jezdím na kole a taky běhám, ale nikdy jsem neměla
žádného trenéra, takže sport pořád provozuju na amatérské úrovni. Oproti specialistům v těchto disciplínách mám obrovské mezery. Ale baví mě jakákoliv dřina. Cyklistika a běh mají obrovskou výhodu v tom, že je můžu dělat klidně sama. Kdykoliv a téměř kdekoliv, což mi vyhovuje, protože pořád cestuju

Tomáš: Z největší části se věnuji kolu a běhu (treku), dále rád lezu, hlavně v horách. Doplňkové aktivity jsou pro mě kajak, inlajny a plavání. Všeobecně se rád pohybuju v přírodě.

Takže žádný trenér ani poradce?

Barča: Ne. Moje tréninky nejsou moc promyšlené ani systematické. Řídím se heslem „čím víc, tím líp“. Třeba nikdy jsem netrénovala na rychlost. Lákalo mě doběhnout nebo dojet co nejdál, nejlépe v drsných podmínkách, což jsou docela dobré předpoklady pro sport, který dělám. Dokonce nejsem ani moc soutěžní typ, ale mám ráda výzvy a silné zážitky. A těch není při závodech nouze.

Tomáš: Mám spíše poradce, se kterými obecně tréninky konzultuji. Těch aktivit je opravdu hodně, proto se snažím dodržovat jen určité zásady.

Bolí vás někdy vůbec nohy?

Barča: Musím říct, že v poslední době mě nohy moc nebolí, nebo tedy svaly. Nohy jsou na pomalý vytrvalý pohyb zvyklé. Po závodech adventure race je jasné, že se občas objeví nějaké puchýře a nohy jsou "ochozené", ale minulou  sobotu na závodě Hostýnská osma se mi po dlouhé době podařilo pocítit, jaké to je, když nohy opravdu bolí. Týden předtím jsme se zúčastnili MČR v Adventure race, což byl třídenní závod, dvě noci jsme vůbec nespali a  nebylo moc času na pořádnou regeneraci. Navíc mi od začátku nebylo dobře od žaludku, celou trasu jsem nemohla jist ani pít a závod jsem si celkem protrpěla. Ale Tom nezklamal a snažil se mi co nejvíc pomáhat. No a už při prvních kopcích jsem pěkně začala cítit
bolest na zadní straně stehen a ještě po třech dnech chodila jako invalida.

Tomáš: Ano, bolí… Obzvlášť po dlouhých závodech. Jsem jen obyčejný smrtelník!

Které momenty v závodě jsou obecně nejtěžší?

Barča: Na závodech nesnáším tu dobu před startem, kdy na mě doléhá nervozita a všechno je teprve přede mnou. A taky hned po startu, kdy je tempo velké a všichni jsou rozhodnutí vyhrát na prvních kilometrech.

Tomáš: Pro mě jsou nejhorší noční etapy adventure race. Člověku se chce spát a všechno ubíhá  strašně pomalu. Dále pocity zimy při nejrůznějších vodních disciplínách. Například jednou jsme plavali v jednu hodinu ráno v nějaké větší velmi chladné řece i s věcmi, myslel jsem, že zmrznu!


Které momenty jsou naopak ty plusové a za nic byste je nevyměnili?

Barča: Závody jsou většinou zábavné a vzrušující. Nejhezčí okamžiky přicházejí až v cíli. Ten pocit se ničemu nevyrovná. Příjemná únava, zasloužený odpočinek, pořádné jídlo a taky rozebírání postupu celého závodu. Prostě zážitky, na které se nezapomíná.

Tomáš: U každého dlouhého závodu se při protnutí cíle dostavuje pocit uspokojení a radosti. To vše je ještě umocněno dobrým výsledkem a tím, že se o zážitky podílíte se svým týmem. Ten beru jako svou rodinu!

Aby člověk mohl takhle dřít, musí mít v pořádku hlavu. Co vás dovede rozhodit a naopak – jak zní vaše mantra, kterou si opakujete až do cíle?

Barča: Dokáže mě rozhodit, když se náš tým nechová jako tým a závodíme každý odděleně a každý se soustředí jen na sebe a nejpomalejší článek trpí. To se pak snažím vnitřně povzbudit a opakuju si, že po dokončení už budu sedět jen na zadku a žít klidný život. Musím to tělu slibovat, aby vydrželo a hlava chtěla jít dál. Během každého závodu si říkám, že je můj poslední, ale je to závislost, tak jich snad ještě bude hodně.

Tomáš: Tyto závody se nevzdávají, s tímto do závodu jdu. Hlava už je tak naučená. Rozhodit mě dovede snad jen nefér jednání některých závodníků. Což se naštěstí moc nestává.

A v nejtěžších chvílích si opakuji motto: „Živého mě nedostanou!“

Co na to okolí? Jak se dá odpovídat na poznámky typu „já bych nemohl, to je šílené“?

Barča: Já na ne ani moc neodpovídám, jenom se usmívám. Horší je pořád dokola vysvětlovat, co to vlastně dělám za sport, to je vždycky na dlouho a lidi si to neumí dost dobře představit.

Tomáš: Já každému říkám: Přestaň kouřit, pít, začni cvičit a budeš zase chlapík (Mirek Dušín – Rychlé šípy)

Otázka jen pro Báru na závěr: Nelituješ někdy, že neumíš čůrat vestoje?

Barča: Většinou ani ne, jedině v zimě, to jsem jim už párkrát záviděla.

 


Komentáře

K tomuto příspěvku nejsou zatím žádné komentáře.


Pro vložení komentáře musíte provést první přihlášení.

Kalendář příspěvků

1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31

Reklama

Solokapr vám pomáhá komunikovat

Agentura Solokapr poskytuje pomoc jako profesionální redakce a specialista na obory marketingových komunikací, zejména na osobní prezentaci nebo prezentaci služeb a výrobků.
www.solokapr.cz

Občanské sdružení Šumbarák

Sjednocuje organizace, podnikatele a obyčejné lidi v Havířově-Šumbarku, kteří chtějí aby bylo jejich sídliště dobré místo k životu.
www.sumbarak.cz