Janáčkův máj

Moravskoslezský


Rumunsko očima účastníku projektu COMENIUS

Naposledy upraveno: 27.03.2012 20:42
Palác lidu

Další studenti Biskupského gymnázia v Ostravě a jejich  dvě učitelky podnikli v projektu podpořeném Evropskou unií cestu do rumunské školy. Uzavírá se tak pomalu projekt COMENIUS. Propojil naše učitele a studenty s učiteli a žáky z Turecka, Polska, Německa, Portugalska, Bulharska  a  Rumunska. 

Podělíme se s vámi o pár dojmů z Rumunska, odkud jsme se právě vrátili. Letěli jsme za jasného počasí z Vídně do Bukurešti  a pod námi bez clony jediného mráčku ubíhala rovina Rakouska, Maďarska a pak dramaticky „pomačkané“ horstvo karpatského oblouku – Rumunsko. Byli jsme celí nedočkaví a zvědaví: jaké to tam bude? Co nás čeká?

Hlavní město překvapilo: velkolepé stavby, nákupni centra, široké bulváry, na zemi byl ještě sníh, takže spíš než ZELEŇ jsme obdivovali parky a v nich umělá jezera. Mapa velkoměsta s 2,5 miliony obyvatel byla pro nás kvůli malinkým písmenkám skoro k ničemu. Ale aspoň jsme viděli i méně okázalé uličky a dvorky. Všude jsme potkávali velké psy, bez pána, bez obojku – za den jich Jakub Vavera s Maruškou Skřivánkovou napočítali třeba 70!

Poznali jsme, jak Bukurešť poznamenal někdejší prezident Ceaucescu: boural historické části města a  nastavěl v přímkách vysoké  budovy. Vzor? Architektura Severní Koreje.  Dominantou je „Palác lidu“, obří, nelidská stavba, která nám při prohlídce úplně brala dech. Sály rozměrem jako tělocvičny nebo hřiště, samý mramor, křišťál, samet, zlato, stříbro a dubové dřevo. Prý má tisíc pokojů – shlédli jsme pouhých pět procent. Například podzemních 11 pater – Ceaucescův protiatomový kryt –  neviděl prý vlastně nikdo: palác je tísnivým tajemstvím dodnes.

Venkovská kultura - stavby, kroje, výšivky a keramika, ploty z proutí, střechy  z rákosu, šindele a slámy nebo sena – to byl skanzen: poznali jsme v tom docela naše Valašsko. Celou dobu pobytu jsme navštěvovali nebo míjeli mnoho pravoslavných kostelíků – zpravidla tam zněly liturgické zpěvy a jejich byzantská výzdoba, nápisy cyrilicí a obrazy přísných  světců – ikony – na nás silně působily. 

Cílem naší cesty bylo město Caracal v kraji Oltenia – cestovali jsme do údolí horního toku řeky Oltul, míjeli jsme přehrady, lázně, kláštery a na obzoru nejvyšší hory – Fagaraš. Město Caracal je v rovině – v okolí je mnoho archeologických lokalit po antických Římanech: matka císaře Caracally pocházela prý právě odtud. My jsme však měli poznat současnost města: školu, kde se žáci zapojují do mezinárodních projektů. Nádherně nás  přijali – a ve výuce jsme zažili zvláštní kombinaci skromnosti a velké píle: chudobná budova, pomalé počítače, ale odříkání, úsilí a náročnost – 13leté děti mluvily anglicky v hodině biologie při laboratorní práci.  Pak nás pozvali na svou „akademii“, kde byl jak folklór, tak 21.století. Hlavně ale hodně dobrá atmosféra. 

RŮZNOST JE KOŘENÍM ŽIVOTA  Heslo projektu Comenius  naše cesta potvrdila. Naplnila nás nejen příjemnými dojmy, ale určitě posunula  vnímání společného evropského domova dál na jihovýchod, do zemí, které  dnes generace 15-20letých téměř nezná. Rumunsko a Bulharsko má co nabídnoout. Budeme vzpomínat a třeba i  zůstaneme v kontaktu  jako pedagogové a studenti.

                                                                                              PaedDr. Radana Parmová

 


Komentáře


Pro vložení komentáře musíte provést první přihlášení.

Kalendář příspěvků

1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31

Reklama

Solokapr vám pomáhá komunikovat

Agentura Solokapr poskytuje pomoc jako profesionální redakce a specialista na obory marketingových komunikací, zejména na osobní prezentaci nebo prezentaci služeb a výrobků.
www.solokapr.cz

Občanské sdružení Šumbarák

Sjednocuje organizace, podnikatele a obyčejné lidi v Havířově-Šumbarku, kteří chtějí aby bylo jejich sídliště dobré místo k životu.
www.sumbarak.cz