Janáčkův máj

Moravskoslezský


Akční ženská Taťjana Medvecká neztrácí čas žvaněním a malichernostmi

Naposledy upraveno: 28.08.2015 01:52
Taťjana Medvecká

Přibližně před dvěma měsíci jste křtila knihu Asii Bibi s názvem Rouhání - Skutečný příběh ženy žijící v Pákistánu. Co je pro Vás rouhání?

Rouhání je pro mě lidská pýcha proti vyššímu řádu. Když si někdo myslí, že může o všem rozhodovat, zasahovat do chodu přírody, chová se ošklivě ke slabým a podobně. To všechno je pro mě rouhání.

Je pro Vás rouhání také ztráta času? Jste akční žena, takže pochybuji, že umíte ztrácet čas, ale třeba když vidíte, jak ostatní lidé ztrácí čas malichernostmi?

Ano, přiznám se, že strašně ráda pracuji. Mám pocit, že když nepracuji, tak ztrácím čas. Člověk to ale musí umět vyvážit, protože jinak by se upracoval k smrti. Určitě musí umět i trošku odpočívat, ale pro mě třeba posedávání v hospodě u piva a žvanění o nesmrtelnosti chrousta je ztráta času.

Vy ale pivo pijete…?

Jenom po jídle. Rozhodně nevysedávám v hospodě u piva

A fandíte fotbalu, že ano?

Ano, fandím fotbalu.

Na stadionu nebo doma u televize?

Na stadionu jsem byla jenom jednou a bylo to úžasné. Strašně mě to strhovalo. Až tak, že moje děti se styděly za to, jak se chovám! Jinak si fotbal užívám u televize.

Umíte hodně jazyků, vaši rodiče pocházeli ze Slovenska, kam jezdíte na dovolenou, abyste si pár dní v roce skutečně odpočinula?

Několik týdnů v roce opravdu odpočívat umím, a to nejraději u moře. Miluji moře a miluji teplo. Mám ráda všechny krajiny kolem Středozemního moře. Vítězí u mě Chorvatsko, Kypr, Itálie, nádherná je i jižní Francie…

Jižní Francie evokuje vínem, pijete vínko?

Moc ne, protože rychle stoupá do hlavy, což nemám moc ráda. Ale když se třeba dívám na dobrý film, tak si dobrého červeného vínka, které má dobrou teplotu, cucnu ráda.

Nejnovější film Vrásky z lásky, ve kterém hrajete, je tematicky trošku specifický. Podle mě až úžasně specifický! Pro hraní v něm jste se rozhodla díky onomu tématu, anebo se Vám líbila čistě Vaše postava, přísná a nekompromisní vrchní sestra?

Mám pocit až vyznamenání, že mě režisér Jirka Strach oslovil. Hrát vedle legendy Jiřiny Bohdalové a Radka Brzobohatého je už samo o sobě úžasné. Když jsem byla malá holka, dívala jsem se na ně a vzhlížela k nim. Jsou to lidé, kterých si vážím, mají za sebou obdivuhodný kus práce. Opravdu to beru jako vyznamenání, že jsem mohla být s nimi na place. A je jedno, že nehraji úplně pozitivní roli, spíš je ve více procentech negativní, protože jsem v neustálém konfliktu s hlavní hrdinkou.

Máte ráda tento tragikomický žánr?

Pravdou je, že v Národním divadle, kde hraji už poměrně dlouho, dostávám role převážně dramatické, ale myslím, že jsem ze své podstaty spíš šašek. Mám moc ráda, když se lidi smějí, takže kdybych si mohla sama vybrat, tak spíš tíhnu ke komediím. Nejraději hraji ve věcech, ve kterých cítím, že mají smysl, že mají nějaký ponor. Vážná témata mě samozřejmě zajímají taky, nikdy bych asi nešla do věcí, jako je thriller, horor a podobně. To jsou věci, kterým se vyhýbám, nezajímají mě.

Mluvíte o Národním divadle, ale hrajete například i v Divadle Na zábradlí, v Teatru Černá labuť a dalších. Vnímáte rozdílně, když jdete po ulici k Národnímu divadlu a třeba k Divadlu Na zábradlí? Myslím tím Vaše přemýšlení o představení, o roli, stres, zodpovědnost sama k sobě, k divákům a podobně, liší se Váš přístup k práci?

Na zodpovědnosti se nic nemění. Přistupuji ke všemu stejně. Rozdíl je třeba jenom v tom, že když hraji v Národním divadle, tak je to větší záběr, ale to je logické, protože je to mnohonásobně větší scéna než třeba Divadlo Na zábradlí nebo Rokoko. Takže rozdíl nespočívá v zodpovědnosti k rolím a k divadlu, ale v prostoru, v němž hraji. Když jsem například před několika lety hrála v Národním divadle Drahomíru, tak to pro mě byl těžký úkol a modlila jsem se, abych třeba jen nedostala rýmu. Zní to banálně, ale hrát s rýmou, kór na scéně Národního, je fakt náročné.

Národní divadlo bývalo metou, a to jak pro herce, tak i diváky. Dnes tohle cítění trochu opadá, vnímáte to?

Pro mě je metou pořád. Jsem věrná a vytrvalá a Národní divadlo je pro mě pořád hodně hodně vysoko. Uznávám však, že doba a vnímání lidí se hodně změnilo a stále se mění. Co je ale překvapivé, tak pro mnohé lidi mimo Prahu znamená Národní divadlo strašně moc. A až to člověka zaskočí, jaké úcty to v očích těchhle lidí vyvolá. Něco jiného je to v rámci Prahy. Myslím, že pražské publikum je trošku rozmlsané.

Míváte ještě trému? Nemyslím ani tak před publikem, jako spíš pokornou trému, když vstoupíte na prkna Národního divadla a probleskne Vám hlavou, kdo všechno tam před Vámi hrál?

To si pište, že mám!

Co se Vám vybaví jako první, když vyřknu jméno režisér Miroslav Macháček?

Děkuji bohu, že jsem se s ním mohla setkat. Byl úžasný člověk!

Prý Vás docela káral?

To ano, ale vždycky to bylo v dobrém. Když ho člověk poslouchal, tak na tom jenom vydělal. Byla to obrovská škola.

Pořád docela dost dabujete. Máte i v dabingu oblíbený žánr, který dabujete nejraději, nebo to neřešíte?

Dřív jsem dabovala opravdu hodně, mnohem víc než v posledních letech. Teď se to nějak rozvolnilo. Jsou třeba herci, kteří nemají stálé angažmá, a tak mohou být v dabingu k dispozici kdykoli, což já nemůžu, protože zkouším v divadle a mám další různé aktivity. Ale můj vztah k dabingu se nezměnil. Jenom se všechno strašně zrychlilo. Dřív se to dělalo klasicky po smyčkách. Dneska je to tak rychlé, že si nestačíte ani utřít nos a je to tam. Je to velký nápor na hlavu. Co se týče žánru, tak ten v dabingu neřeším. Je mi to jedno, beru všechno.

 

Veronika Maschková

Foto: www.neoluxor.cz


Komentáře

K tomuto příspěvku nejsou zatím žádné komentáře.


Pro vložení komentáře musíte provést první přihlášení.

Kalendář příspěvků

1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31

Reklama

Solokapr vám pomáhá komunikovat

Agentura Solokapr poskytuje pomoc jako profesionální redakce a specialista na obory marketingových komunikací, zejména na osobní prezentaci nebo prezentaci služeb a výrobků.
www.solokapr.cz

Občanské sdružení Šumbarák

Sjednocuje organizace, podnikatele a obyčejné lidi v Havířově-Šumbarku, kteří chtějí aby bylo jejich sídliště dobré místo k životu.
www.sumbarak.cz